Práce a zátěž jsou nerozlučná dvojice. Je-li zátěž příliš velká a působí-li příliš dlouhou dobu, vzniká stres. Každá zátěž má svůj rub a líc. Zcela bez zátěže bychom pravděpodobně neměli žádnou motivaci něco dělat a nedělali bychom vůbec nic. Zátěž je dobrá k tomu, abychom dodrželi termín, dosáhli vytyčeného cíle nebo splnili úkol, který je pro nás výzvou. Úroveň, od které je pro nás zátěž již příliš velká a začíná působit negativně, je pro každého jiná. Může se jednat o první samostatný pracovní úkol, rozhovor se šéfem nebo kontakt s rozhněvaným zákazníkem. 

Jaké jsou zdroje zátěžových situací v práci? Může se jednat o prosté fyzické prostředí, kdy kancelář je příliš malá, z ulice jde hluk... Jsou to na první pohled drobnosti, ale pomalu a nenápadně nám znepříjemňují každý den. Nemusí nám vyhovovat samotný charakter práce. Je příliš monotónní nebo máme nevhodnou pracovní dobu. Stejně tak firemní kultura nemusí vyhovovat každému. Například všichni kolem kouří či vztah, který má okolí ke změnám, neodpovídá vaší povaze. A posledním zdrojem zátěže jsou lidé – nadřízení, spolupracovníci, zákazníci, pacienti...Všechny tyto faktory mohou jeden za druhým, den po dni přidávat cihličku k naší zátěži kterou si musíme nést a tak vzniká stres. Jak jej ale poznáme? 

Všímejme si projevů vlastního těla, protože to nás na stres vždy upozorní (nadměrné pocení, cukání okem, třesoucí se ruce, zažívací obtíže, stažený žaludek...). Tělo reaguje na naše myšlenky. Pomyslíme si: „nedokážu se před šéfa postavit“, „tomu zákazníkovi to zase neprodám“ nebo „zase to bude na nic.“ Zalije nás studený pot a tělo reaguje. Všímejme si takových projevů a neignorujme je. Ano, můžeme zatnout zuby a jít dál, ale působící zátěž se tak nezmenší. Je tudíž dobré s tím něco dělat.

Na vznik stresu má zásadní vliv způsob, jakým se na danou věc díváme. Často pomáhá zasadit svou situaci do širší perspektivy. Co je to, co vás trápí? Co způsobuje právě pro vás nadměrnou zátěž? Opravdu nemůžete nic z toho ovlivnit? Začněte se svými vlastními myšlenkami. Usměrníte-li své myšlenky, usměrníte i své reakce. Když jsou lidé pod tlakem, často se cítí ochromeni, možná nejsou schopni logicky uvažovat, nedokážou se soustředit, jsou roztěkaní a jejich myšlenky se rozbíhají.

Sám sobě zdrojem stresu

Existuje mnoho zdrojů stresu, které nemůžeme ovlivnit. Ale i naše vlastní chování nám může působit stres. Říkáte „ano“, i když chcete říct „ne“? Stále myslíte na své povinnosti a neuděláte si v hlavě volno bez myšlenek na pracovní úkoly? Snažíte se být dokonalí? 

Občas si tak lidé sami přidávají další cihličku do pomyslného batohu zátěže. Není třeba měnit svou osobnost, ale jen se trochu pozastavit a povolit napětí, zmírnit tak tlak, který cítíte. 

Máme moc nad svými reakcemi. Můžeme si po zbytek života vyrábět tolik stresu, kolik uneseme. Je to stres každého z nás, naše reakce, naše rozhodnutí.